Historie, aneb jak to všechno začalo...

Pomocí následujících řádků bychom Vás rádi stručně uvedli do historie nejen naší stáje, ale i samotného Hněvšína.

Od našeho příchodu dodnes

Před vznikem naší stáje v červnu r.1997 byl statek téměř dva roky opuštěný, poté co zde neslavně dohospodařila soukromá společnost zabývající se chovem koz a výrobou sýrů. Podle toho to zde také vypadalo - kopřivy po pás, od pasu bezinky, ve stájích zbytky zařízení vrostlé do vrstev hnoje, jedna polorozpadlá ohrada - a to bylo vše.

Postupnem času jsme zrekonstruovali dvě stáje a obytný dvoupatrový dům. V jedné stáji je k dispozici 16 boxů, ve druhé pak 12. Následovala výstavba dvou otevřených venkovních jízdáren, z nichž jedna byla kruhová. 

V průběhu let se také začala zvyšovat poptávka po celoročním venkovním ustájení, proto jsme v průběhu let 2005-6 upravili několik našich pastvin přesně pro potřeby tohoto typu ustájení. Opatřili jsme je tedy bazénky, přístřešky pro časy nepohody a v neposlední řadě i písečnými a makadamovými stezkami. 

V roce 2010 jsme pak nabídku našich tréninkových prostor rošířili o krytou jezdeckou halu a původní kruhovku nahradila nová, větší a také krytá. V prostorech kolem otevřené venkovní jízdárny také nabízíme pečlivě udržovaný parkur.

Historie Hněvšína

Původní tvar názvu byl Hněvsín, podle svého zakladatele Hněvsy. První zprávy v této vísce jsou z roku 1381. Vladykové z Hněvšína měli právo používat řádový erb. Jako znak měli v modrém štítě uprostřed červený tatarský klobouk. V průběhu následujících století Hněvšín mnohokrát změnil své majitele a panství, pod která patřil, jmenovitě postupně Břežany, Starý Knín, Korkyně, Zbraslav, Slapy. V 19.století se do Hněvšína přiženil Drtina, pocházející ze Senešnice.

Právě z tohoto rodu pochází i významný představitel českého veřejného života první republiky prof. František Drtina, který se tu narodil, vyrůstal a žil. Ačkoli jeho myšlenky dosahovaly evropského formátu, dokázal Drtina stále žít se svým Hněvšínem, s krajinou a jejími lidmi. Snil o zřízení lidové univerzity v přírodě na nedaleké Živohošti. 

Jako pedagog se angažoval v klubu vodních skautů vysokoškolské mládeže, kterou učil objevovat poezii střední Vltavy. Na vyjížďku po řece vzal i svého přítele prezidenta Masaryka, jinak - ostatně stejně jako mnoho jiných slavných - pravidelného hněvšínského hosta.